Slovo reforma se v dnešních médiích skloňuje skoro stejně intenzivně jako socialismus či lidová demokracie v padesátých a přestavba v osmdesátých letech. Mluví se o rozpočtovém deficitu, rostoucím státním dluhu a o cestě z této nedobré situace – REFORMÁCH (penzí, zdravotnictví, školství…). Podobně byla všespásným řešením „konstituce“ roku 1848, anebo „asignáty“ za francouzské revoluce. Nějak už začínám být na ty věčné reformy alergický. A začínám mít čím dál silnější dojem, že smyslem je někoho nechat velmi dobře vydělat. Možná je to tradiční česká skepse vůči vrchnosti, možná jen osobní instinktivní nedůvěra nebo rovnou mírná paranoia, ale z chystaných změn jsem dosti zneklidněn a z některých názorů upřímně zděšen.
Druhá světová válka je jedním z nejvýznamnějších období pro evropské i světové dějiny. Od jiných přelomů, jako francouzská revoluce či 1. světová válka, je však odlišuje výrazně negativní morální, až náboženské odsouzení Třetí říše, nacistické ideologie i Adolfa Hitlera osobně.
V nedávné době rozbouřil veřejné mínění spor o oblíbenou dětskou knížku Josefa Lady o mluvícím kocourkovi. Skupina romských organizací zastupovaných jakýmsi panem Mikem vznesla protest na MŠMT o nevhodnosti této knihy jakožto doporučené literatury pro školní děti. Následovala bouře odporu takové síly, že se hlavní iniciátor raději stáhl a jiné organizace zastupující české Cikány se rovnou distancovaly.
Nakonec mi to nedá, abych doznívající topolánkiádu nekomentoval. Nechci psát o hysterické atmosféře či o vytrhávání slov z kontextu, nebo o buranství a neobratnosti, to už učinili mnozí jiní. Chtěl bych na současnou aférku pohlédnout z jiné strany. To, co dnes můžeme pozorovat, je další hřebíček do pilně ztloukané rakve demokracie a veřejné debaty u nás. Může to být začátek konce jakékoli spontánnosti, lidskosti a upřímnosti v politice.
Před nedávnem jsem měl konečně možnost vidět pozoruhodný americký film „Kult hákového kříže“ (v originále „American history X“). Přestože se jedná o snímek starý přes deset let, jeho téma je stále aktuální. Pojednává o nacismu, rasismu a skinheadském hnutí v postmoderní Americe. Nejedná se o povrchní dílo odsuzující kožolebé omezence, ale postoje a závěry, které zaujímá, jsou silně politicky korektní, přes tabuizovaná slova, která jinde jen tak nezazní.